Garfield se ve většině případů, tedy vlastně pořád, nechová jako kočka. A chytání myší k tomu absolutně patří. Nemá to rád, je to tak vážné, že dokonce je mu odporná každá kočka, která je schopná nějaku myš chytit a sníst ji! S tímto svým přístupem samozřejmě naráží u Jona, který je ve své malosti přesvědčen, že každá správná kočka, tedy i velký Garfield, musí odmyšovat dům. Tak si Garfield s Jonem vedou o honění myši svůj každodenní souboj.
A jak Jon nabádá Garfielda k lovu?
Pro Jona je to prostě nepochopitelné, ale nebyl by to Garfield, aby nedovedl adekvátně reagovat.
V dalším případě dokonce dokonale spolupracuje s onou svou potenciální obětí.
Myši si prostě u Jona žijou jako v ráji! Dá se říct, že svého postavení i zneužívají.
Někdy jsou ještě drzejší.
Občas se stane zázrak a v Garfieldovi se probudí jeho zvířecí pudy, změní se v šelmu a dá se do vražedného honění.
Ale Jeho myši jsou prostě Jeho - s vychytralostí hodnou svého honitele.
Aby měl Garfield klid, nezbývá mu nic jiného než se s nezvaným nájemníkem dohodnout.
Ale i to má své nevýhody.
kusma | 26. října 2005 v 15:34
Ty jo, kde to všechno bereš a máš pořád nový články - hodně dobrý, taky jsem si tě dal kvůli tomu do zajímavých odkazů.Pěknej blog, zdá se mi čím dál lepší.